1. |
||||
Jednoho dne jistě zazvoní...
Ve sváteční uniformě všech pošťáků náčelníka
vidím, jak ve dveřích stojí a prosebným hlasem říká:
nezavírejte dveře, vyslechněte mne, pane
každý ví, ze vás dřímou schopnosti neslýchané
Ztiší hlas a praví v lehce podlézavém tónu
zde jako závdavek přijměte pár miliónů
svou prosbu shrne do dvou krátkých prostých vět:
prosíme vás, pane! zachraňte svět!
Tlučeme se do hlav, že jsme si na vás dřív nevzpomněli
zde máte kaviár, nejezte to shnilé zelí
my ve vás doufáme, my ve vás věříme
dejte, prosím, sbohem pivu a špinavé peřině
závan života v mé zatuhlé díře zavoní
jednoho dne jistě zazvoní...
Jednoho dne jistě zazvoní a řekne:
Za to jak vypadá se celý svět nyní stydí
v roli zachránce, prosím, napravte všechny chyby
jen vy dokážete uvést v život ty nutné změny
hned zítra vám udělíme všechny Nobelovy ceny
V tomto těžkém čase, kdy svět zahalují chmury
vyjměte ze šuplíku ty své perly literatury
ujměte se všeho, postavte se v světa čelo
kéž by se vám lidstva zželelo
Odpusťte světu, že byl tak nechápavý a tupý
pojďte se mnou nahoru, venku čekají zástupy
jinak se tu asi všichni jak jeden muž zabijem
odmítnuti vaším géniem
a pořád nejde a svět už nad propast kloní
ale... jednoho dne jistě zazvoní
2010
|
||||
2. |
Rozhovor
02:28
|
|||
Vždyť i ústa plná slov mohou zůstat němá
život to je přece jen komplikované téma
postupem času jsme se vzdalovali shodě
snad jsme měli dát přednost minerální vodě
Snad tím byly vinny naše odlišné styly
naše pohledy se zkrátka nepřekryly
mnoho bylo praní, věšení však méně
to už jsem to mohl vysvětlovat stěně
Společně jsme vyšli, došel každý sám
asi kvůli těm zbytečným zacházkám
ono totiž... na tak dlouhé trase se jeden lehce zpozdí
to už jsem to mohl vykřikovat do zdi
to už jsem to mohl vykřikovat do zdi
2010
|
||||
3. |
O cestě
04:09
|
|||
ať všechno má ústa se za mou duši přimluví
já se míhal životem jak po nebi draci
já kdejaký kus světa zneuctil svou obuví
už nechci nikam kupředu - já už se jenom vracím
R.:
A až přijde čas tak ve
smířlivém tichu rakve
kam nedolehne žádný z ulice křik
myšlenky ovinou lásku jedinou
mně jede poslední vlak
intercity Hutník
Aby bylo jasno všechno se to sběhlo tak nějak nechtěně
všechny nevěstky vlastním tělem chraňte mě před hněvem Božím
já to potřebuju, netoužím po zasloužené odměně
až se konečně k něčemu kloudnému dopinožím
Můj život to je jedna dlouhá řada zlatých hřebů
už dávno je mi jasné, kam to vlastně jedu
R.
Ať mír navždy zůstane s touto požehnanou krajinou
a místo mírnýho vzteku tiché myšlenkové koma
ať se hlavy nezneklidňují a končetiny spočinou
vždyť každé malé dítě ví, že nejlíp je doma
Můj život to je jedna dlouhá řada zlatých hřebů
už je mi dávno jasné, kam to vlastně jedu
R.
2012
|
||||
4. |
Esoterická
01:21
|
|||
Říkal mi můj numerolog
že tento rok prognóza zlá je
v životě každý chybný krok
svou osudovou roli hraje
A než se člověk naděje
marná je každá naděje
když mu vyšší moc nepřeje
může tak leda prodat kravku a na jaře už nezaseje...
Hvězdy zřetelně hovoří
v životě sotva šťasten budu
nevím co za tím je, snad černá magie mi působí ta příkoří
a nebo vooodo...
Z grafologické analýzy plyne
že mě úspěch v žití mine
ať prý už si jámu kopu
psali v dnešním horoskopu
2011
|
||||
5. |
Být doma s Tebou
02:16
|
|||
V životě lidském se občas přinatrefí den
kdy se člověk rozhodne stát novým člověkem
kdy se kvůli lásce rozhodne dát sbohem předchozím láskám
a tak jsem potkal Tebe, píseň tisíce slok
Tebe by správně klasifikoval jen andělolog
hazardu jsem nechal, ale srdce v sázku klidně dám
on totiž srdce hlas je prostě srdce hlas
býval jsem zvyklý trochu jinak trávit čas
ale teď to jediné, co chci
je být doma s Tebou!
já měl jsem vůli slabou, s otrapy jsem pil
no, žil jsem prostě hrozně, než jsem se polepšil
a to ničím jiným, než jedině Tvou zásluhou
dívčí náruče mi byly druhým domovem
a ten první byl mezi barem a záchodem
ale ty domovy jsou dnes už jen vzpomínkou zasutou
mít se tak jako já, to bych přál fakt všem
a k Vánocům dostanu svetr s jelenem
a to jediné co chci
je být doma s Tebou!
a hlavně večer...
být doma s Tebou!
2011
|
||||
6. |
Kytička
03:26
|
|||
Proč jen nejsem kytička, co na louce si kvete
dřevěná kačenka k potěše vaším dětem
proč jen nejsem ptáče, co v hnízdečku si hoví
lísteček zelený, každé jaro nový
Proč jen nejsem říčka, průzračná a dravá
andílek, co na oltáři křidélkama mává
proč jen nejsem rybička, co v jezeře si plove
srdéčko z pouti, z lásky perníkové
Děti doma pláčou a žena se vzteká
dobytku, kde jsi zas byl, co jsi to za člověka
koš je nevynesený a kohoutek kape
to jsem si to dala, s takovýhle chlapem
Všechny plány, všechny touhy, vše pryč, všechen odpor marný
jako každé ráno jako dračí tlama brána továrny
Proč jen nejsem cihla, která domek tvoří
dřívko, které v táboráku vesele si hoří
proč nejsem houba, kterou si dívky myjí záda
knížka, na kterou v knihovně tiše prach padá
Proč jen nejsem stromem, který roste v lese
na skotských blatech ve vřesovišti vřesem
proč nejsem remízem, který hostí letní lásky
proč musím být zaměstnancem se závazky
Děti doma pláčou a žena se vzteká
dobytku, kde jsi za byl, co jsi to za člověka
koš je nevynesený a kohoutek kape
to jsem si to dala, s takovýhle chlapem
Všechny plány, všechny touhy, vše pryč, všechen odpor marný
jako každé ráno jako dračí tlama brána továrny
Děti doma pláčou a žena se vzteká
dobytku, kde jsi za byl, co jsi to za člověka
koš je nevynesený a kohoutek kape
to jsem si to dala, s takovýhle chlapem
no...
2011
|
||||
7. |
Já jsem Tě miloval
04:56
|
|||
Já jsem Tě miloval
já platil krví
z růží co jsem Ti dal
zbyly jen trny
říkal jsem, že se zabiji
že už mi, lásko, ubývá sil
pravda je, že už nežiji
i když jsem se přímo nezabil
Divíval jsem se, že ještě žiji
že podstupuji takovou peripetii
skutečnost a představy vždy tolik rozporné
ne.
Neznám Tvé jméno, vystačím se zájmeny
zazděným oknem popatřím na ráj ztracený
bál jsem se oslovit Tě, ta má povaha krotká
kdybych Tě někdy potkal, kdybych Tě někdy potkal
Já jsem Tě miloval...
Snad měla pravdu, ta co mi říkala
že je má elegance až příliš nedbalá
snad jsi šla kolem a nebyla správná chvíle
snad jsem si počínal až příliš rozmařile
Bylo by stačilo kdyby oči prozřely
nebýt tak rozdavačný se svými pocely
kabátek z kůže hroší a slzy krokodýla
kdybys jen byla, kdybys jen byla
Tuším nikdy neskončí ta historie smutná
na hoboj neumím a absinth mi nechutná
kudy do pekla třeba, kudy kamkoli dál?
to jsem čekal, to jsem čekal
Vždy na místa stejná osud zavěje
pro koho hvězdy zhasly, kdo pozbyl naděje
na mezi opuštěné, v putyky hustý dým
snad se na mě usměje úsměvem frivolním
Já jsem ji miloval
já platil krví
z růží co jsem jí dal
zbyly jen trny
říkal jsem, že se zabiji
že už mi, lásky, ubývá sil
pravda je, že už nežiji
i když jsem se přímo nezabil
2011
|
||||
8. |
Bavili jsme se před lety
01:53
|
|||
Bavili jsme se před lety
bavili jsme se před lety
mám v hlavě povědomí matné
ty časy na dně paměti
zůstaly někde zaklety
bavili jsme se před lety
Bavili jsme se před lety
mám v hlavě povědomí matné
a za ta léta životy
naše jsou zhusta zmačkány
a standardy semlety;
bavili jsme se před lety
2009/2010/2011
|
||||
9. |
Píseň
03:01
|
|||
Seděl jsem jako vždycky sám
snad u všech dalších stolů byli dva
vyhýbal jsem se myšlenkám
z jukeboxu hrála píseň milostná
Tu píseň, tu jsem neslyšel už léta
snad od té doby, co žiji sám
kdy vyklidil jsem to jeviště světa
které je vyhrazeno lásky hrám
R.:
To snad ta píseň
ta mi připomněla, jak květ lásky odkvétá
ta píseň
kterou slýchával jsem od Tebe po léta
ta píseň...
Pak jsem uviděl muže a ženu
ten muž vypil snad víc, než ten den měl
a ona řvala, že není k ničemu
a on se na své židli kymácel
Pozoroval jsem, jak po něm křičí
a tluče ho přes hlavu kabelkou
v jeho teskných očích holubičích
bylo vidět lásku převelkou
R.
Ta scéna, ta mi připomněla mládí
ten křik mi náhle tvou tvář zpřítomnil
ty ruce, které víc škrtí, než hladí
ty časy, kdy jsem s Tebou ještě žil
Ucítil jsem horké slzy v očích
ucítil jsem příchuť mladých let
řeku, kam má noha už nevkročí
ty časy, jež se nenavrátí zpět
To snad ta píseň...
2011
|
||||
10. |
Budižkničemu
03:17
|
|||
11. |
Budu Ti přítěží
04:19
|
|||
Když noc žhavá rozevře dlaně
vždycky se něco stane
to mosty jsou plné zklamaných mladých lidí
Muži prázdně civicí
ve světle slabých svící
duševním zrakem dny své mladosti vidí
I já vzpomínám jak kdysi
spatřil jsem Tvé měkké rysy
z Tvých laskavých očí jsem plnými doušky pil
V zajetí vroucího citu
vešli jsme do Tvého bytu
a já si již tenkrát pomyslil:
R.:
Budu Ti přítěží
budu sát lásku Tvou
budu Ti přítěží
Tvou koulí na nohou
Cesty osudu se kroutí
jak had na své truchlivé pouti
když plazí se po břiše prachem dálkám vstříc
Ve Tvojí uštvané tváři
lze číst, že muži jsou lháři
raději pomlčím, i když jsem chtěl něco říct
Ztrácí se měsíc bledý
ty Tvé dlouhé pohledy
a stálé otázky, kde jsem zase byl
Ve tmách naše hvězda hasne
oběma je nám už jasné
to, co jsem Ti prve zatajil
R.
Vzpomínky hořké chuti
na špatná rozhodnutí
přicházejí na mysl, když noc odkvétá
Květiny na stole vadnou
odměnu nezískáš žádnou
za zmarněné naděje a ztracená léta
Chtěl bych Ti pomoci, drahá
ty víš, že mi nechybí snaha
vždyť právě skládám svou píseň pro dnešní den
Věřím, že zázraky se dějí
a stále věřím, že uspěji
ale do té doby mohu říci jen:
Budu Ti přítěží
budu sát lásku Tvou
budu Ti přítěží
Tvou koulí na nohou
2010
|
||||
12. |
Já piji sám
03:39
|
|||
Nevyrušován světem
můj vnitřní život kvete
mé hloubky a má dna
zákoutí tajemná
Mříže duše tají
tam kde nezavírají
kde denně svátek světí
rostou nové světy
R.:
Já piji sám
ať nikdo neruší
mé sebezpytování
mou péči o duši
Zač stojí všechny boje?
co je fakt a co dojem?
co vážně a co hra?
a jak se pozná?
Co bylo a co ne?
a proč ne jinak? verše laciné
jaký závěr? jaký pocit?
tím se liší ráno od noci
R.
Já dostal se až k dřeni
to sdělitelné není
otázky zodpovím
mlčením
R.
2010
|
||||
13. |
Blbec
01:51
|
|||
Napsal jsem píseň o ohni, co v srdcích plane
to prý už v jiných písních je tisíckrát přežvýkané
popsal jsem jakou oporou je přítel příteli
a všichni kývali, že jo, to už jsme slyšeli
R.:
A já čekal že objevím nový světadíl
kdo mi to poradil?
a já čekal, že spustím lavinu
a lidi vyjdou do ulic
a ono nic. blbec.
Napsal jsem píseň o všech zákoutích srdce
být slabší povahou tak z odezvy jsem zdrcen
popsal jsem jak přeukrutný je život bez lásky
to prý už stokrát omílal Elán a Chinaski
R.
Napsal jsem píseň hlubokou jak studna
jež předčí významem nejzávažnější stať
prý celkem dobrá, no jenom trochu nudná
hlavně to propříště aspoň trochu zkrať, hele
A já čekal že objevím nový světadíl
kdo mi to poradil?
a já čekal, že spustím lavinu
a lidi vyjdou do ulic
a ono nic. blbec.
2012
|
||||
14. |
Všichni mě serete
02:27
|
|||
Ve spáncích krev, jizlivé pohledy
můj žaludek dostane vředy
poťouchlé tváře vůkol se šklebí
zdalipak mám toto vše zapotřebí
Všichni mě serete.
Oči plné třísek, místo toaletního papíru písek
svět jeden veliký nucený výsek
ta neschopnost činu, pohnout se z místa
v této nejisté době je jen jedna věc jistá
Všichni mě serete.
Tak třeba Turoň, Gebauer, Brháček, jeden jak druhý
Janák, Šved a ten Roženek
dokonce i Votoupal
Všichni mě serete.
Z beránků vlci, z princezen saně
nadávat rezignovaně
klíšťata, bazilišci, harpyje
i ta hudba jako autoterapie
Všichni mě serete.
Kdyby jen malé něco, ale vždycky velké nic
nezlobte se kluci, ale musím vám to říct
Všichni mě serete.
Tak.
2012
|
Streaming and Download help
If you like Jakub Tichý, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp